Zkouška ohněm

31. března 2017 v 11:32 | Tricia
Zkoušky potkávají v životě každého z nás... Vytahují na světlo naše nejskrytější bolesti a strachy... A ne vždy je dokážeme zcela zvládnout...


Lidé se potkávají a míjejí. Sejdou se, sblíží, zamilují se, ale jejich cesty se neprotnou. Stává se to dnes a denně... Stává se v dramatech a romantických filmech... Ale nikdy jsem nemyslela, že se to stane mně.
Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že "láska přemůže všechno". Že když něco cítíte, tak to vždycky zvítězí... Ale není tomu tak. Nebylo to tak v dřívějších dobách a není to tak ani dnes. Říká se, že láska sice hory přenáší, ale s lidskou blbostí ani nehne. A já se jen ptám - JAK je proboha možné, že ani dnes, když už nás nesvazují společenské konvence, nebrání nám rozhodnutí rodičů či urozený/neurozený původ... že ani dnes nedokážeme být spolu? Že jsou naše srdce tolik naplněná strachem, že se tak moc držíme svých jistot, že si nedovolíme milovat?
A právě tak příběhy špatně končí. Tak se stane, že si dva lidé netroufnou být spolu nebo si jeden nebo druhý uvědomí svou lásku, až když už je příliš pozdě. A pak stojíme naproti sobě, přiznáme si, že jsme k sobě něco cítili, ale tehdy jsme měli oba příliš velký strach a dnes už jsou mezi námi hradby a rozhodnutí, věci, které znemožnily všechno, co možná mohlo fungovat.
Když jsme se pak při loučení dlouhé minuty objímali, říkal jsi, jako pokaždé, že Tě lechtají moje vlasy... A že mám studené ruce, tak jsem Ti je z legrace strčila za krkem pod tričko, jako jsem to dělávala dřív a ty ses smál a škubal sebou jako vždycky, ať toho nechám, že to nesnášíš... Nechápeš? Věci se opakují, každá drobnost jakoby byla připomínkou času, který jsme prožily spolu... A můj problém vždycky byl, že si pamatuji až příliš dobře. Tak jak bych mohla zůstat?
Nemohu tu "jen tak" být, pozorovat zpovzdálí, nechat si tím ubližovat... Protože ikdyž se spousta věcí změnila, některé se nezmění nikdy.
Vím, že si myslíš, že to já opouštím tebe... Ale tys mě vlastně nechal jít první.
A já jsem si uvědomila, že ne každá zkouška se dá zvládnout hned a na jedničku. Někdy Ti přijde do života člověk, který obrátí tvůj život vzhůru nohama během chvíle... A někdy uděláš chyby, ze kterých se můžeš jen poučit, protože ne každá se dá napravit... Přijít o milovaného člověka je jedna z těch, se kterými je nejtěžší se smířit. Nikdy jsem Tě nechtěla ztratit. Ale teď alespoň můžu říct, že já jsem se poučila. Já už se lásky nebojím. A už se nikdy nebudu bát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 31. března 2017 v 17:07 | Reagovat

Pravá láska nezná překážek, hranic a omezení...

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 31. března 2017 v 18:45 | Reagovat

Někdy si ubližují lidi úplně zbytečně - a když o tom tak přemýšlím, vlastně bych spíš opravila "někdy" na "často".

3 Tricia Tricia | Web | 1. dubna 2017 v 23:57 | Reagovat

[1]: No, všechny je překoná, nejspíš. :) Já věřím, že když lidé mají být spolu, tak si k sobě cestu najdou. A když ne...

[2]: Ve většině případů si lidi podle mě ubližují úplně zbytečně. A je to škoda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama